Marek Numerato

Archive for the ‘Život’ Category

Popadané listí si vychutnám na Kunratické a na Šutru

In Sport, Život on Září 30, 2012 at 9:38 pm

Páteční Milešovka(p), bezmála osmnáctikilomterový běžecký výstup na nejvyšší vrchol Českého středohoří pro mne byla asi jedním z největších životních sportovních zážitků. Zjišťuju, že tyhle menší závody v přírodě jsou mi bližší než městské běhy s několikatisícovou účastí. Ale o tom se teď rozepisovat nechci. Milešovkou začínám, protože mě nabila novou běžeckou energií a chutí pustit se ještě do pár podzimních běžeckých akcí. Určitě si nenechám ujít Velkou kunratickou, která otevírá přihlášky už zítra. Stejně jako vloni jsem dostal za úkol přihlásit celou naší kladenskou Blue line!

Protože má Kunratická omezenou kapacitu, platí u přihlášky pravidlo čím dřív tím líp – já se do toho pustím hned zítra. Samotný závod se běží v neděli 11. listopadu. Den před tím chci jít poladit formu na Šutru, což je Šárecko – Hanspaulský Ultra Trail. Na výběr jsou trasy 18 – 36 a 54 km. Nechci se zničit, takže mám v plánu zaběhnout ten nejkratší možný úsek. Budu rád, když se na některé z běžeckých akcí v listopadu potkáme. Jestli se plánujete zúčastnit, klidně mi přes nějaké ty internety (nejlépe mail, FB nebo Twitter) napište, třeba se na startu nebo v cíli potkáme.

A pokud už jste běžeckou obuv uložili k zimnímu spánku, začněte aspoň přemýšlet o jarních akcích. Dnes jsem se přihlásil na pražský půlmaraton a maraton. Cíl je jasný – pokořit osobáky (1:41:44, respektive 3:28:03). V zimě musím dřít jak mezek, s žádným flákáním nepočítám :).

Běhu zdar 🙂

Maraton. Třetí a doufám, že ne poslední

In Sport, Život on Květen 18, 2012 at 10:42 pm

Minulou neděli jsem se potřetí v životě postavil na start pražského maratonu. Od začátku závodu se vše vyvíjelo příznivě. Vyvedlo se počasí, podařilo se mi nepřepálit začátek, držel jsem si stabilní a poměrně svižné tempo. První zádrhel nastal před těšnovským tunelem, kde mě začal zlobit mobil, což znamenalo nejen pokračování v běhu bez hudebního doprovodu (pustit si sountrack z Rockyho, ve chvíli, kdy už se na to všechno chcete vysr…, se sakra hodí) ale i bez RunKeepera, aplikace, která mě v pravidelných intervalech informuje o uběhnuté trase, čase a tempu. Druhý zádrhel, podstatně horší, nastal někde před 30. kilometrem, kde mě začala bolet lýtka a stehna.

Stálo to za to? Tak určitě!

Narval jsem do sebe pár tabletek magnesia a zázračnou tabletu od Nutrendu, ale myslím, že to mělo nulový efekt. Když v rámci tréninku absolvujete maximálně půlmaraton, není se čemu divit, že vaše tělo není na dvojnásobek připraveno. Věřím, že nohy mají paměť a v té zkrátka neměly uloženo, jak se mají chovat od třicátého kilometru (to už dobře vím z loňska i předloňska, ale na to abych s tím něco dělal, jsem líný a na dlouhé tréninky nemám čas si neumím správně zorganizovat čas). Ještěže nábřeží od Národního divadla směrem na Malou Stranu je plné povzbuzujících turistů, před kterými mi fakt bylo trapné přejít z běhu do chůzce. Takhle jsem si na „pochod“ počkal jako každoročně až do Holešovic. Od 35. kilometrů jsem už chůzi s během střídal celkem pravidelně. Do toho všeho mi foukal nepříjemný studený vítr do zad. Zatímco v první půlce závodu jsem se prodíral davy běžců do čela startovního pole, nyní jsem propadal k jeho chvostu. Kvůli závadě na mobilu jsem zcela přestal sledovat čas. Občas jsem od okolních běžců zaslechl, jak mají maraton rozběhnutý, ale to mi nebylo moc platné, protože informace pocházela od těch, kteří mě předbíhali. Moje tempo se tedy s jejich tempem porovnávat nedalo. Ještě před cílovou rovinkou v Pařížské jsem si byl téměř jistý, že svůj loňský osobák překonám, ale o dosažení cílového času pod 3:30 jsem se bál. A to hlavně ve chvíli, kdy jsem v těsném závěsu za sebou spatřil vodiče s modrým balónkem. Jeho úkolem bylo dovést ostatní běžce do cíle v čase kolem 3:30. Obvykle však vodiči dobíhají o něco později. Už jsem si začal myslet, že vysněný čas je v háji. Přesto jsem ještě na posledních několik set metrů zrychlil.

O pomyšlení, že bych závod došel, mě připravily fandící davy v cílové rovince. Jak jsem se později dozvěděl, měl jsem mezi nimi i své fanoušky. Kdybych závod došel, byla by to pořádná ostuda :). A hlavně bych těžko na časomíře nakonec zahlédl čas 3:29:XX, který mě donutil na cílovém koberci nasadit takové tempo, že jsem se po skončení maratonu jen tak tak ubránil křečím. Vysněný čas jsem pokořil a to bylo hlavní. Pak už jsem pozřel všechno, co nám závodníkům dali organizátoři maratonu k dispozici (vodu, iontový nápoj, banán, pomeranč, jablko, müsli tyčinku…) a vydal jsem se směr Václavák do úschovny pro věci na převlečení a na oběd. Tam jsem při přecházení silnice z bolesti nohou zaúpěl tak nahlas, že mi kolemjdoucí starší dáma položila dotaz, který mi rázem zlepšil náladu: „Ale stálo to za to, ne?“ „Stálo,“ odvětil jsem nekompromisně a pobaveně. Až teď mi dochází, že jsem jako správný sportovec měl odpovědět „tak určitě!“. Ale to si nechám na příště, protože…

…já chci určitě maraton běžet znovu.

Opakovaně slýchám od lidí, kteří si zaběhli maraton, že nemají motivaci vydat se dlouhou trať znovu. Já ji rozhodně nepostrádám. Jednak se chci neustále pokoušet o lepší čas. Pak mám paradoxně to „štěstí“, že jsem vlastně maraton ještě nikdy celý neuběhl, část jsem vždy odchodil, takže bych to jednou chtěl dát bez chodící pauzy. Pražskému maratonu chci zůstat věrný, protože si chci vyběhat členství v tzv. PIM King klubu pro účastníky, kteří mají na krku aspoň 6 startů. A hlavně si chci znovu užít to, co letos. Chci znovu čerpat tu energii z celkové atmosféry závodu, z ostatních běžců, z obětavosti organizátorů a dobrovolníků, ze skvělých fanoušků, to je úžasný pocit.  Když jste na trati víc než 200 minut tak vás potěší i zdánlivé maličkosti, třeba když potkáte kamarády (běžící, fotografující, povzbuzující), známé tváře (např. fotografujícího Jana Šibíka, Pavla Nedvěda, kterého jsem předběhl už na Karlově mostě, nebo doktora Jana Pirka, který mi utekl kousek před cílem :-() či skutečné hrdiny – tím pro mne byl tentokrát starší Brit, který maratonskou trasu zdolal o francouzských holích (a mimochodem doběhl o pár minut přede mnou – #truestory #restecp). Tohle všechno stojí za to vidět a zažít i za cenu, že do toho tolik sil, kolik si překonání 42 kilometrů vyžádá.

Lákadlem jsou pro mne ale i zahraniční maratony (Athény kvůli tradici, trasa Cannes – Nice díky jedinečnému výhledu na francouzskou riviéru a vábí mě i americká klasika New York, Boston, Chicago…) i maratonský závod tam, kde se cítím doma, na Kladně. Nicméně kladenský maraton odmítám absolvovat, dokud bude probíhat pod záštitou hatemana Ratha (takto jsem to měl rozepsané v pondělí, no a vidíte :), startovat můžu už letos v září).

Proč byste to měli zkusit taky…

Když se o maratonu bavím se svým okolím, setkávám se nejčastěji s poznámkou „já bych to neuběhl/a“. Nesouhlasím. Každému bych doporučil, ať to zkusí. Už z toho důvodu, že příprava na maraton vyžaduje dlouhodobé úsilí a trpělivost. Je to vlastně takový projekt. A ta odměna, když maraton zdoláte, je úžasná. Rázem vidíte, že soustředit se na určitou věc postupně, po malých krůčcích se vyplácí. Protože díky těm malým krůčkům se vám jednou podaří velká věc. Několik lidí se mi už podařilo přesvědčit, že si mají maraton vyzkoušet, několik dalších lidí je nalomených, a zatím si vychutnávají desetikilometrové tratě nebo půlmaratony. Já ale věřím, že jim to nakonec nedá a přijmou tu velkou výzvu. Všem jako začátek přípravy doporučuju přečíst si útlou knížku Milošů Škorpila a Čermáka. A například Martin Šauer (@slovotepec) psal, že se mu to osvědčilo. Pokud se od rad a doporučení Miloše i Miloše zásadně neodchýlíte, tak maraton bezproblémů zaběhnete. Jedinou zábranou mohou být zdravotní problémy.

Takže opět za rok, snad se tam s některými z vás sejdu 🙂

diplom z maratonu 2012

Bohatství a životní úroveň včera a dnes

In Stručně, Život on Květen 6, 2012 at 1:52 pm

Během uplynulého století klesla dětská úmrtnost o 90 procent a průměrný věk dožití se zvýšil o 100 procent. Potraviny jsou levnější a dostupnější než kdykoli pedtím (základní položky dnes stojí třináckrát méně než v roce 1870). Za posledních 50 let se chudoba snížila více než za předchozích 500 let. Započteme-li inflaci, pak se příjmy za uplynulých 50 let ve skutečnosti trojnásobně zvýšily. I Američané žijící pod hranicí chudoby dnes mají telefon, toaletu, televizi, tekoucí vodu, klimatizaci a auto. Před 150 lety o takovém bohatství nemohli snít ani nejbohatší průmyslníci.

(Ukázka z knihy Abundance: Why the Future Will Be Much Better Than You Think, vyšlo v časopisu Forbes)

Seth Godin – Žádný pohyb je pohybem zpátky

In Nápady, Podnikání, Stručně, Život on Květen 4, 2012 at 10:18 pm

Dnes je celý svět v pohybu. Pokud váš projekt nemá v sobě pohyb, potom se ve srovnání se světem vlastně pohybujete zpátky. Jako kámen v proudící řece možná budete stát na místě, ale vzhledem k pohybu kolem vás se srážkám stejně nevyhnete.

Seth Godin – Kopni do té bedny

Stěhování

In Web, Život on Duben 8, 2012 at 4:56 pm

Po roce se zase stěhuju. Zatímco vloni jsem se stěhoval fyzicky, tentokrát se stěhuju virtuálně, na webu. Přesunul jsem dva staré blogy z Posterous na WordPress. Tento redakční publikační systém se mi zalíbil natolik, že už se mi nic jiného než WordPress používat nechce. Osobní blog zatím poběží na bezplatné doméně mareknumerato.wordpress.com (doba je zlá, musí se šetřit, říká to skoro každý :)). Až se na mém účtu rozsvítí milión, mám v plánu okamžitě kliknout na tlačítko „Upgrade To Pro“ :).

Na můj WordPress blog jsem přesunul obsah numerato.posterous.com i 365napadu.posterous.com (o co šlo, si můžete přečíst zde). Protože o politice píšu dost na jiných místech, rozhodl jsem se, že můj osobní blog bude Nepolitický. A protože nejsem schopen psát pravidelně, což dobře dokládá můj loňský projekt 365, na kterém vyšlo, ehm, 14 příspěvků, i rubrika Sedmý den, která měla na humanaction.cz vycházet jako týdeník a od začátku roku jsem ji stihnul už dvakrát zanedbat třítýdenní pauzou. Takže od teď raději žádné sliby a žádné velké ambice, osobní blog bude Nepravidelníkem.

Chcete-li číst i mé politické komentáře, sledujte můj web humanaction.cz. Tento web, který píšu z pozice rozvraceče státu TM :), nemusíte jen číst, ale můžete na něj i přispívat (ozvěte se mi přes Facebook, Twitter nebo si vygooglujte můj mail a na detailech se domluvíme). Občas budu psát i blog iDnes. To hlavně ve chvílích, kdy budu chtít oslovit masy (respektive sáhnout jim do jejich černého socialistického svědomí) a vyslechnout si v diskusi, že jsem studentík, co o životě nic neví a nechává se živit rodiči :).

Budu rád, když na Nepolitický nepravidelník čas od času zavítáte, když budete příspěvky sdílet na sociálních sítích nebo si tento blog dokonce přidáte do svých RSS readerů. Tady je pro představu tematická struktura blogu:

  • Hudba
  • Marketing
  • Nápady
  • Podnikání
  • Sport
  • Stručně (citáty, které mě zaujmou)
  • Vzdělávání
  • Web
  • Život

Před tím, než začnu přidávat nové příspěvky, si můžete projít archiv, kde je 50 článků vydaných od prosince 2010.

Nashle a s někým z vás snad i někdy na skle ;)!

Vrhač hvězdic

In Stručně, Život on Prosinec 31, 2011 at 9:19 pm

V příběhu Lorena Eiseleyho nazvaném Star Thrower (Vrhač hvězdic) vidí nějaký člověk muže, jak hází z mořského břehu zpět do vody hvězdice, aby je zachránil. Ptá se ho, proč si myslí, že jeho jednání něco změní, protože na pláži leží tisíce a tisíce hvězdic. Muž zvedne další hvězdici, hodí ji do oceánu a říká: „Pro tuhle to něco změnilo.“

Guy Kawasaki – Okouzlení

Přeji vám do roku 2012 vrhačovo úsilí a co nejvíce zachráněných hvězd.

Nadavejte

In Stručně, Život on Prosinec 31, 2011 at 3:03 pm

Kleni a nadavky vyvolavaji pozornost, buduji solidaritu, demonstruji silu, uvolnuji napeti a vyjadruji neformalnost, takze mohou vase sance na prijeti u lidi zvysit, snad s vyjimkou velmi prudernich lidi.

Guy Kawasaki – Okouzleni

29 krůčků ke kreativitě

In Marketing, Podnikání, Vzdělávání, Život on Červenec 14, 2011 at 1:40 pm

Uživatelé služby Google Plus se s videoanimací 29 WAYS TO STAY CREATIVE nejspíše již setkali (soudě podle toho, kolik lidí z „mých kruhů“ video nasdílelo). Všem čtenářům, kteří dosud neměli možnost toto inspirativní video zhlédnout, vřele doporučuji, aby mu věnovali svůj drahocenný čas. Ty necelé dvě minuty za to určitě stojí.

 

Citáty – jak hodnotit den a jak hodnotit omyl

In Stručně, Život on Květen 22, 2011 at 8:56 am

„Nehodnoťte den podle toho, co jste sklidili, ale podle toho, co jste zaseli.“ (Robert Louis Stevenson)

 

„Není hanba přiznat, že jsme se mýlili. Jinými slovy tím říkáme, že jsme dnes moudřejší než včera.“ (Alexander Pope)

 

 

Albert Schweitzer o štěstí a úspěchu

In Stručně, Život on Květen 21, 2011 at 9:42 pm

„Úspěch není klíčem ke štěstí. Štěstí je klíčem k úspěchu. Když milujete to, co děláte, budete úspěšní.“ (Albert Schweitzer)