Marek Numerato

Archive for the ‘Web’ Category

Tři typy konferenčních řečníků podle Martina Kasy

In Marketing, Podnikání, Stručně, Web on Srpen 27, 2012 at 5:52 am

Podnikatel a investor Martin Kasa výstižně a vtipně popsal tři druhy řečníků na konferencích.

Tím prvním typem je „mlčoun“, který dostal povel, že nesmí za žádnou cenu nic říct, protože je v sále konkurence a to je průšvih. Tím druhým je ještě větší zoufalec jménem „reklamní tabule“, který též nic neřekne, ale stihne odprezentovat celou firemní brožurku „PR pro otrlé“. No a pak je kategorie „vtipálek“ (jako letos na Startup Summit), kde vystupující nepochopil, že není v hospodě po pátém pivu a nemůže říkat vše co si myslí.

Zdroj: Martin Kasa

Stěhování

In Web, Život on Duben 8, 2012 at 4:56 pm

Po roce se zase stěhuju. Zatímco vloni jsem se stěhoval fyzicky, tentokrát se stěhuju virtuálně, na webu. Přesunul jsem dva staré blogy z Posterous na WordPress. Tento redakční publikační systém se mi zalíbil natolik, že už se mi nic jiného než WordPress používat nechce. Osobní blog zatím poběží na bezplatné doméně mareknumerato.wordpress.com (doba je zlá, musí se šetřit, říká to skoro každý :)). Až se na mém účtu rozsvítí milión, mám v plánu okamžitě kliknout na tlačítko „Upgrade To Pro“ :).

Na můj WordPress blog jsem přesunul obsah numerato.posterous.com i 365napadu.posterous.com (o co šlo, si můžete přečíst zde). Protože o politice píšu dost na jiných místech, rozhodl jsem se, že můj osobní blog bude Nepolitický. A protože nejsem schopen psát pravidelně, což dobře dokládá můj loňský projekt 365, na kterém vyšlo, ehm, 14 příspěvků, i rubrika Sedmý den, která měla na humanaction.cz vycházet jako týdeník a od začátku roku jsem ji stihnul už dvakrát zanedbat třítýdenní pauzou. Takže od teď raději žádné sliby a žádné velké ambice, osobní blog bude Nepravidelníkem.

Chcete-li číst i mé politické komentáře, sledujte můj web humanaction.cz. Tento web, který píšu z pozice rozvraceče státu TM :), nemusíte jen číst, ale můžete na něj i přispívat (ozvěte se mi přes Facebook, Twitter nebo si vygooglujte můj mail a na detailech se domluvíme). Občas budu psát i blog iDnes. To hlavně ve chvílích, kdy budu chtít oslovit masy (respektive sáhnout jim do jejich černého socialistického svědomí) a vyslechnout si v diskusi, že jsem studentík, co o životě nic neví a nechává se živit rodiči :).

Budu rád, když na Nepolitický nepravidelník čas od času zavítáte, když budete příspěvky sdílet na sociálních sítích nebo si tento blog dokonce přidáte do svých RSS readerů. Tady je pro představu tematická struktura blogu:

  • Hudba
  • Marketing
  • Nápady
  • Podnikání
  • Sport
  • Stručně (citáty, které mě zaujmou)
  • Vzdělávání
  • Web
  • Život

Před tím, než začnu přidávat nové příspěvky, si můžete projít archiv, kde je 50 článků vydaných od prosince 2010.

Nashle a s někým z vás snad i někdy na skle ;)!

V čem má u mne Google Plus zatím minus

In Web on Červenec 16, 2011 at 8:59 am

Na Google Plus jsem něco přes dva týdny a zatím tuto službu, která stále ještě není dotažená do konce, vnímám velice pozitivně. Přesto u této sociální sítě spatřuji několik nedostatků. Kroky, které je třeba na Google Plus v dohledné době dotáhnout, jsem shrnul do tří bodů:

Nezobrazovat vícekrát takové příspěvky, které sdílelo více uživatelů

Na Google Plus je celkem otravné, že pokud někdo z vašich kruhů zveřejní příspěvek, který se zalíbí i ostatním a ti se rozhodnou příspěvek sdílet, pak ve chvíli, kdy příspěvek nasdílí lidé z vašich kruhů, narazíte na příspěvek ve svém streamu hned několikrát. Ať je takový příspěvek sebezajímavější či sebevtipnější, myslím, že stačí, když je ve vašem streamu vypsán jednou. Na Twitteru se dá například nastavit, že pokud více vašich followings (zkrátka těch, které sledujete) „retweetuje“ jeden a ten samý příspěvek, ve vaší „timeline“ se vám zobrazí pouze jednou. Stejně tak u Facebooku, se u sdíleného příspěvku zobrazuje, že příspěvek sdíleli např. uživatelé X, Y, Z, a pokud se prohrabáváte příspěvky v chronologickém pořadí, nejste obtěžováni tím, že byste na příspěvek narazili vícekrát. Google tedy v tomto případě nemusí vymýšlet nic převratného, stačí se inspirovat u konkurentů.

Zkrátit příspěvky

Zvyklý z Twitteru, kde uživatel čte příspěvky v maximálním rozsahu 140 znaků a z Facebooku, kde mají příspěvky na zdi také omezený rozsah, mám celkem problém s tím, jak s dlouhými příspěvky nakládá služba Google Plus. Pokud uživatel napíše příspěvek v rozsahu novinářského sloupku, ve streamu zavadíte o celý příspěvek, což je mnohdy otravné a prodlužuje to čas, než se dostanete k příspěvku, který je v pořadí níže. Myslím, že Google by měl příspěvky zobrazovat jen do určitého počtu znaků. Kdo by si chtěl příspěvek přečíst celý, musel by kliknout na nápis „zobrazit více“. Nebo ještě lépe, Google by mohl umožnit editaci příspěvku a jeho rozdělení na úrovně – titulek/perex/příspěvek. Uživatele by to donutilo k zamyšlení, jak vlastně mají svůj příspěvek uspořádat, aby zaujal ostatní čtenáře. Chápu ale, že pokud je služba Google Plus určena masám, řada uživatelů by měla s editací příspěvku za takovýchto podmínek problém.

Otevřít účty pro firmy a zájmové skupiny

Do budoucna se údajně s něčím takovým počítá, osobně to však považuji za natolik důležité, že mi to nedá a téma „skupin a fanouškovských stránek“ netrpělivě zmíním už teď. Jde o něco, co na Google Plus postrádám a naopak to považuji za jednu z nejsilnějších stránek Facebooku. Troufám si říct, že moji pozornost si na Facebooku častěji získávají příspěvky od sledovaných „Facebook Pages“ (v mém případě většinou zaměřených na marketing, ekonomii, politiku nebo běh) než „přátel“. Také komentáře k těmto příspěvkům bývají většinou duchaplnější a zdá se mi, že uživatele po informační stránce více obohatí. Firemní účty na Facebooku jsou pak skvělým nástrojem komunikace mezi společností a jejími klienty. Pravda, málo firem však dokáže tento nástroj využívat obratně a dostatečně. Část uživatelů se přílivu firemních účtů na Google Plus brání, obávají se především zahlcení reklamou. Osobně bych se něčeho takového neobával, firemní účty, které nepochopí, že sociální sítě nejsou místem pro reklamní letáky, ale především pro komunikaci a posílení vazby s klientem, zkrátka nemusíme pouštět do svých kruhů. Doufám tedy, že po vzoru Facebooku dostanou firmy a zájmové skupiny na Google Plus svůj prostor.

Cílová hranice 150 milionů uživatelů – od telefonu k Facebooku

In Web on Květen 4, 2011 at 10:02 pm

Vývoj nových technologií je stále rychlejší a z technologických novinek těží čím dál více obyvatel naší planety. Toto konstatování je celkem banální a asi nikoho nepřekvapí. Pokud se však podíváme na konkrétní čísla, dospějeme k zajímavému zjišťení. Já jsem na pozoruhodná fakta narazil v rok staré videoprezentaci Daniela Dočekala. Autor se v prezentaci zmiňuje o počtu let, které jednotlivé vynálezy či nově uvedené služby potřebovaly k tomu, aby pokořily hranici 150 milionů uživatelů.

Telefon k tomu potřeboval od roku 1876, kdy byl vynalezen, 89 let. Televizi „stačilo“ již jen 38 let, mobilu 14. Hudební přehravač iPod mohl oznámit pokoření hranice 150 milionů uživatelů po 7 letech od chvíle, kdy byl uveden na trh. Ještě rychlejším tempem zasahovala nové uživatele sociální síť Facebook. Tuto službu, jejíž vznik se datuje k roku 2004, využívalo 150 milionů uživatelů už po 5 letech.

 

Twitter, informace a média

In Marketing, Web on Březen 26, 2011 at 4:09 pm

Po nějaké době jsem opět zhlédl pár dílů jednoho z nejpopulárnějších českých videocastů Digit, jehož průvodci jsou Petr Mára a Jan Březina. Pánové několikrát narazili na téma Twitteru a na to, jaká je jeho role v šíření informací. Moderátoři pořadu si notovali, že se pro ně Twitter stává stále častěji tím prvním zdrojem, ze kterého čerpají určité informace. Moje zkušenost je podobná.

Předností Twitteru je jeho rychlost. Proto, pokud jsme jeho uživatelem, dozvíme se o konfliktu v Libyi nebo o zemětřesení v Japonsku pravděpodobně mnohem dříve z Twitteru než ze zpravodajských portálů, televize, o tištěných médiích ani nemluvě. A nemusí to být pouze odkaz na zahraniční zpravodajce, kteří informaci o významné události vypustí do světa. Informaci prostřednictvím Twitteru šíří i uživatelé, kteří se zrovna nacházejí v lokalitě postižené živelnou pohromou nebo kteří jsou přímými aktéry události (třeba protivládních demonstrací či válečného konfliktu). Vzpomeňme si například na nouzovém přistání letadla na newyorské řece Hudson dva roky zpátky. První zpráva o této události se poprvé objevila právě na Twitteru a tuto sociální síť značně zpopularizovala.

I pro mne je nejaktuálnějším zdrojem informací Twitter. Pokud sledujete ty „správné“ lidi, k nimž si postupně získáte důvěru a kteří mají obdobné zájmy jako vy, máte téměř zaručeno, že vám ty nejpodstatnější informace neuniknou. Obvykle je navíc samotná zpráva velmi záhy obohacena o různá upřesnění, doplnění, odkazy na doplňující zdroje a během několika hodin se první uživatelé Twitteru pouštějí do hodnocení a analýzy určité události či problematiky.

Jinak řečeno, jak zmiňují Petr Mára s Janem Březinou, obvykle se vše odehrává podle stejného klíče:

1. nejprve se na Twitteru šíří informace

2. poté přichází korekce, aktualizace a doplnění informací

3. a v následující fázi se nad tématem někdo zamýšlí – komentuje, analyzuje příčiny a důsledky problému apod.

Oproti konzumentům běžného internetového zpravodajství má uživatel Twitteru výhodu v tom, že se setkává s alternativními přístupy k událostem a problémům, které zrovna hýbou mediálním světem. Přínosné jsou i odkazy na blogy přímých účastníků dané události nebo alespoň někoho, kdo se nachází v blízkosti místa, k němuž se upíná pozornost médií. Mnohdy má pak možnost zjistit, že všechno je úplně jinak, než jak nám to novináři vylíčili. Nebo ještě lépe v něm protichudné přístupy a informace probudí pochybnost, na čí straně je vlastně pravda. Rozhodně nechci tvrdit, že všemu, na co narazíme na Twitteru máme věřit.

Nicméně i samotné pochybnosti a nejistota jsou určitě lepší než podléhání iluzi, kterou nám předkládají novináři, jejichž práce stále více spočívá ve vyvolávání hysterie a falešných emocí.

Na závěr tři zajímavé odkazy k tématu:

Zmiňovaný Digit Petra Máry a Jana Březiny, článek Jana Handla Odkud se dozvídáte novinky? na Lupě a článek Ještě něco k těm mediálním a morálním panikám z blogu Martina Hassmana.

 

Budoucnost ze skla a sen o přenosu vůní

In Podnikání, Web, Život on Březen 23, 2011 at 4:49 pm

Video „A Day Made of Glass…“ je pro návštěvníky YouTube k dispozici už od února (já jsem ho spatřil až dnes díky článku na Živě.cz). Od té doby ho zhlédlo více než 10 milionů diváků. Jde o vizi budoucnosti, kde je prostředí, v němž se člověk každý den ocitá, obklopeno sklem s dotykovými plochami. Propojení s okolním světem je v nastíněné budoucnosti všudypřítomné a komunikaci s blízkými, pracovními kolegy či klienty lze zahájit prakticky odkudkoliv (od zrcadla v koupelně či od kuchyňského stolu). Osobně mě ta vize, na rozdíl od jiných, neděsí. Naopak, uvítal bych, kdyby se jednou proměnila v realitu.

Jediné, co v tom videu postrádám, je náznak, že by mohly být v budoucnu přenositelné vůně. Zvuk, obraz a částečně i dotyk už technologie umí přenášet. Já se ale už od dětství nemohu dočkat, až televize nebo telefony budou schopné přenášet i vůni. Vemte si třeba, že se díváte na film z prostředí koní a kromě obrazu (dnes už 3D) a zvuku (dnes už dokonalé stereo) by vás do děje vtáhla i vůně sena či koňského trusu :). Telefonické spojení s přítelkyní by vám zase umožnilo nejenom slyšet její hlas a spatřit její tvář, ale třeba i cítit vůni jejího parfému. Třeba se toho ještě má generace dožije. Uvidíme :).

Ubohé virály, špatní novináři a právem vyhrožující ajťáci

In Marketing, Web on Únor 27, 2011 at 9:39 pm

Taky jste viděli to „uniklé“ video plné sexuálních narážek s herci Macháčkem a Budařem? Šokující, co? Pro mne určitě. Tedy aspoň to, s jak prvoplánovými a nenápaditými virály dobývají čeští marketéři svět. Buď kopířují nápady ze zahraničí (např. Přemluv bábu nebo roztančené reklamy na Aquilu) nebo se lacině snaží diváky oklamat, např. že Leoš Mareš sáhnul do hovna nebo teď tím, že uniklo nějaké video, které se nemělo nikdy vysílat. 

No nic, kritiku marketérů máme za sebou, přejděme k novinářům. Česká televize vysílá na kanálu ČT24 pořad o médiích Věřte, nevěřte. Viděl jsem pár dílu a nemůžu si pomoct. Přijde mi tendenční a navíc z toho mám pocit, že na Kavčích horách opět házejí špínu na ostatní, místo aby si zametli před vlastním prahem. Schválně se na některý z dílů pořadu podívejte v archivu. Každopádně mnohem lépe než redaktoři České televize zhodnotil práci českých médií David Antoš. V příspěvku Proč jsou česká (online) média tak špatná? téměř dokonale rozebral, jak nekvalitně redaktoři největších tuzemských médií informovali o probíhajících revolucích v arabských zemích. Antošův rozbor doporučuji k přečtení.

A abych jenom nekritizoval, opět je na místě zakončit blog optimisticky. Budu tedy chválit. A to pro mne anonymního autora wozzyka, který na stránkách Extravert.cz zveřejnil jménem výboru POSERZADA výzvu Děkujeme, vypínáme! Nebudu se tady rozepisovat, o čem ta výzva je. Řeknu jen, že ajťáci mají určité požadavky, jejichž nesplnění by nám mohlo způsobit velké problémy.

Jak vypadá práce pro Google

In Vzdělávání, Web on Únor 6, 2011 at 12:59 pm

Máte rádi netradiční pracovní prostředí? Podívejte se, jaké to je pracovat pro Google. Možná jste si kanceláře Googlu už dříve prohlédli na fotkách, teď máte možnost nahlédnout do prostor, kde se tvoří dějiny internetu 🙂 prostřednictvím videa.

Co o historii prozrazují knihy a Google?

In Web on Leden 21, 2011 at 2:29 pm

Digitalizace knih je jedním z ambiciózních projektů Googlu, který již přináší internetovým uživatelům první ovoce. To je ukryto ve službě, kterou redaktor Aktuálně.cz nazval celkem příznačně „Oko Googlu do dějin“.

Jde o aplikaci Books Ngram Viewer zobrazující výskyt různých hesel v knihách na časové ose. Graf vám například ukáže, jak se měnil výskyt slova „doctor“ v čase, a to po období až pět sloletí zpátky. Zaměřit se ale můžete třeba jen na vámi vybraný časový úsek (např. 1935-1960). Aplikace umožňuje zanést do grafu více hesel najednou. Pozorovat tak můžete kupříkladu pomyslný souboj výskytu slov „war“ a „peace“.

Aplikace údajně pracuje až s 500 milardy hesel. Vyhledávání je v tuto chvíli omezeno zhruba pro deset jazyků. Jak asi tušíte, čeština mezi nimi není. Čísla v grafu pochopitelně nelze brát se stoprocentní důvěryhodností, ale určité trendy se díky aplikaci Googlu dají vysledovat. Myslím, že by mohlo jít o užitečnou pomůcku například pro učitele dějepisu. Ti by mohli s aplikací pracovat tak, že si vyhledají určité heslo a následně vyzvou své žáky k diskusi nad tím, proč je největší výskyt u hesla „nuclear“ zaznamenán zrovna pro rok 1985 apod.

Ngram

Zdroj:

Aktuálně.cz – Oko Googlu do dějin: Najděte v knihách 500 miliard slov

Books Ngram Viewer 

Trendy pro rok 2011

In Podnikání, Web, Život on Leden 3, 2011 at 10:15 pm

Móda, média, sport, kultura, byznys, cestování, kuchyně, technologie a další. Jaké trendy budou převládat v těchto oblastech v roce 2011? Prognóza agentury JWTIntelligence jich představuje rovnou stovku.