Marek Numerato

Archive for Duben, 2011|Monthly archive page

004 Alkokalkulačka pro smartphony

In Nápady, Podnikání on Duben 30, 2011 at 9:43 pm

S alkoholem je dobré umět zacházet. Když už pijeme, není od věci vědět aspoň orientačně, za jak dlouho z nás alkohol vyprchá.

Nejen s tím by nám mohla pomoci aplikace pro smartphony (lze nabídnout zřejmě uživatelům iPhonu i Androidu). Šlo by o kalkulačku, která by orientačně informovala o promilích alkoholu v krvi, a to na základě drinků, které uživatel spotřeboval a zadal je do aplikace (např. 3 dvanáctistupňová piva, 2 becherovky a 2 long islandy…no fuj!) společně s časem, kdy přestal pít. Po zadání země, ve které se uživatel nachází, by mu aplikace vypočítala, kdy bude moct usednout za volant, aniž by se dopustil přestupku či trestného činu. Nabízí se i řada dalších funkcí jako přepočet spotřebovaného alkoholu na tréninky ve fitnesscentru, které bude muset náš pijak absolvovat, aby zlikvidoval škodlivý vliv lihovin :), nebo zábavné funkce jako třeba počet odumřelých mozkových buněk po flámu.

Podobné aplikace jsou již pochopitelně k dostání, domnívám se však, že se jim dá konkurovat cenou, nebo právě pokročilejšími funkcemi či dobrým marketingem.

 

003 Reklama na obalech potravin

In Marketing, Nápady, Podnikání on Duben 29, 2011 at 9:25 pm

Všimli jste si, jak jsou obaly od potravin často objemné a jak je na nich místo nedostatečně využito? Myslím, že mnoho výrobců by mohlo zisk z prodeje potraviny ještě zvýšit prodejem reklamní plochy. Obal by obsahoval reklamu s informací, kterou by ocenil samotný spotřebitel. Pokud by si například koupil rybí prsty (neděste se, že takové blafy nejíte, jde jen o příklad :-)), narazil by na obalu na reklamu na kečup nebo hranolky. Například k těmto rybím prstům chutná nejlépe kečup značky XY.

Předpokládám, že reklama by měla být zacílená buď na další výrobek producenta rybích prstů nebo na výrobek společnosti, která není přímou konkurencí tohoto producenta. Nápadu by se mohla chopit některá z marketingových agentur, která by s konkrétní nabídkou výrobce potravin oslovovala. Vždyť kdy jindy může být reklama účinější, než tehdy, kdy si jí zákazník všimne na obalu a ještě se nachází v obchodě, kde může třeba onen zmiňovaný kečup koupit.

Obalovou reklamu lze určitě využít i u jiných než potravinářských výrobků.

 

 

 

Guy Kawasaki: Jedlíci a pekaři

In Podnikání, Život on Duben 29, 2011 at 10:18 am

Dnes mi padl do oka jeden skvělý citát od Guye Kawasakiho, rizikového investora a marketingového guru, který dříve pracoval například pro společnost Apple. Trefnou poznámku o světě rozděleném na jedlíky a pekaře si můžete vyslechnout v originálním znění na tomto videu. 

A zde je překlad do češtiny vypůjčený z článku Michala Kašpárka na FinMagu: „Na světě jsou dva druhy lidí a organizací: jedlíci a pekaři. Jedlíci bojují o větší díl koláče. Pekaři se snaží upéct větší koláč. Jedlíci si myslí, že když vyhrají, vy prohrajete a naopak že když vyhrajete, oni prohrají. Pekaři věří, že s většími koláči vyhrají všichni.“

002 Lišta chránící elektronické spotřebiče před dětmi

In Nápady, Podnikání on Duben 28, 2011 at 10:57 pm

Zvědavost a hravost malých dětí, především těch, co se čerstvě naučily chodit, nám může způsobit nejednu nepříjemnost. Zvláště pokud si malí nezbedové jako hračku vyberou knoflíky a tlačítka na elektronických spotřebičích, nejčastěji pak v kuchyni. Dětem se na myčce nebo elektronické troubě snadno podaří navolit program, se kterým si dospělí nevědí rady, respektive dlouho si lámou hlavu, jak ho zrušit nebo jak napravit následky zásahu malého technika :).

Můj nápad spočívá v preventivním opatření. Přelepit knoflíky a tlačítka na elektronických spotřebičích sklápěcí deskou či lištou. Tak, aby přes tuto lištu nešlo se spotřebičem manipulovat. Lišta by se přichytila takovou tou přísavkou, která snadno přilne ke sklu nebo k umělé hmotě. Lišta by měla zdvihací poklop, což by umožnilo dospělým přístroj ovládat. Důležitý je především vzhled této lišty. Měla by pokud možno co nejvíce splynout se zbytkem kuchyně. Proto by měla být pokud možno průhledná. Její orámování může být nabízeno v různých barvách. Zákazník by si tak mohl vybrat barvu podle spotřebiče nebo třeba kuchyňského nábytku. 

 

001 Výkop

In Nápady, Podnikání on Duben 27, 2011 at 9:52 pm

Uvědomil jsem si, že ve své hlavě nosím spoustu nápadů týkajících se toho, jaký nový výrobek či služba by se dala uvést na trh. Zatím ovšem nejsem typem člověka, který by se svého nápadu ihned chopil a co nejrychleji se pokusil o jeho realizaci. Napadlo mě tedy, že se aspoň pokusím své nápady zveřejnit na blogu formou projektu 365 (tedy na každý den jeden nápad). Ty nejlepší si dost možná nechám pro sebe :-), ale u nápadů, které zde zveřejním, by mě upřímně potěšilo, kdyby se aspoň jeden z nich pokusil zrealizovat někdo, kdo bude mít více odvahy riskovat své podnikatelské schopnosti, čas a peníze. Smiřte se prosím s tím, že rozpracovanost jednotlivých nápadů se bude lišit. Někdy shrnu myšlenku do dvou vět, jindy se třeba rozepíšu více a nastíním, pro jak početnou klientelu by mohl být výrobek či služba nabízen, kolik lidé by se mohlo na projektu podílet, jakou počáteční investici by zhruba vyžadoval nebo jaký by byl jeho potenciální výnos. Vše bude zkrátka takovým osobním brainstormingem bez záruky. 

V podstatě pár dnů poté, co mne napadlo vypustit své nápady do světa, narazil jsem na existenci projektu IdeasWatch.com. Jde o web, na kterém může kdokoliv sdílet nápad na výrobek nebo službu, kterou sám nemůže zrealizovat, ale byl by rád, kdyby ji zavedl někdo jiný. Tedy v podstatě o něco podobného, o co se nyní pokouším já. S tím rozdílem, že IdeasWatch je mnohem dokonalejší, profesionálnější a globálnější (protože je v angličtině). Na druhou stranu 365napadu bude čistě mých, nepůjde o nápady větší skupiny uživatelů. Pochopitelně se však každý z mých nápadů zrodil díky tomu, že mě někdo inspiroval. 

Proč se do toho pouštím:

1. Blogování mě baví, ale hlavní náplní mých blogů jsou politická témata. Rád bych se zaměřil i na něco jiného, dost možná smysluplnějšího.

2. Beru to jako formu duševního tréninku.

3. Potěší mne, když někdo můj nápad dotáhne k realizaci v podobě nového produktu či služby. Následné odměně za inspiraci se bránit nebudu, ale není podmínkou 🙂

4. Uvítám k nápadům zpětnou vazbu – kritiku, pochvalu, připomínky, nápady, jak původní myšlenku dále rozpracovat – to vše uvítám přímo v diskusích pod články, na Twitteru, nebo prostřednictvím e-mailu

Tak to byl výkop. Přišel jsem s prvním nápadem – psát blog o nápadech. Tento nápad se mi možná podaří zrealizovat. Pokud se ovšem u některého z příspěvků v budoucnu objeví číslo 365.

 

Neustálými úvahami o budoucnosti se ochuzujeme o vzácnost přítomných okamžiků

In Život on Duben 23, 2011 at 10:38 am

Dá se říct, že jsem to nikdy moc nevnímal. Došlo mi to až v posledních dnech. Nejprve, když mi kolegyně a kamarádka Eva při domlouvání pracovní schůzky na moje upozornění „Jsem u sebe“ s nadsázkou odpověděla „To je dobře. Lidé dneska nejsou u sebe samých, jsou kdesi v budoucnosti a žijí v představách.“ A poté, když jsem poslouchal videorozhovor Tomáše Hajzlera a Petra Máry, kde prvně jmenovaný poznamenal „většinu života se na něco protěšíme.“

Ano je to tak. Nevím, jak vy, ale já věnuju čím dál více času uváhám, co bude, co by se dalo zlepšit, do čeho bych se mohl pustit apod. Myslím, že to má i své světlé stránky a určitě je nezbytné se na budoucnost připravovat. Ovšem ve chvíli, kdy si kvůli úvahám o budoucnosti nedokážeme pořádně užít vzácnosti přítomných okamžiků, domnívám se, že děláme něco špatně a o něco podstatného se ochuzujeme. Možná je to tím, že postrádáme určitou dovednost, jak tvrdí Goethe.

„Protože lidé nedovedou ocenit přítomnost a naplnit ji životem, touží tolik po lepší budoucnosti a koketují tolik s minulostí.“ (J. W. Goethe) Myslím, že má ten Goethe pravdu a že je na čase začít s tím něco dělat…

 

Globální oteplování aneb potřebujeme viníka, na kterého se dá ukázat prstem

In Život on Duben 22, 2011 at 7:19 am

Právě se prokousávám závěrem knížky Harukiho Murakamiho O čem mluvím, když mluvím o běhání. A narazil jsem v ní na zajímavou myšlenku, která nesouvisí s hlavním tématem knihy, tedy s běháním, nýbrž s tématem často diskutovaným u politiků, ekonomů, ekologů a klimatologů – totiž s globálním oteplováním.

Murakami píše: „Letošní léto (míněno léto 2006, pozn. MN) jako by se v Japonsku zbláznilo počasí. Období dešťů, které mělo skončit počátkem července, se protáhlo málem do sprna. Pršelo tolik, že by jeden utekl. Všude samá lokální průtrž, spousty lidí přišly o život. Všechno se to přičítá na vrub globálnímu oteplování. Možná, že to tak je. A možná to tak není vůbec. Někteří vědci tvrdí, že ano, jiní zase, že vůbec ne. V některých aspektech se to dá dokázat, v jiných ohledech to nejde. Většina problémů, kterým dnes svět čelí, se ale ráda svaluje na globální oteplování. Může klesat obrat oděvního průmyslu nebo vzrůstat objem příbojem vyplaveného dříví, můžou být záplavy nebo naopak sucho, můžou stoupat spotřebitelské ceny – velká část zodpovědnosti padne právě na global warming. Svět prostě potřebuje konkrétního viníka, na kterého by si mohl ukázat prstem.

Čas změnit školu

In Vzdělávání on Duben 19, 2011 at 8:04 am

„It’s time a university adapted to you, rather than you adapting to it,“ zní motto reklamy od Kaplan University a moc se mi stejně jako celý videospot líbí. Je na čase, aby se školy daleko více přizpůsobovaly zájmu a potřebám rodičů, dětí a studentů. Je na čase opustit současný stav, kdy o tom, co se bude na školách učit rozhodují politici, úředníci a experti s přesvědčením, že si vystačíme s „jednou velikostí pro všechny“. Ve státním školství pochopitelně není taková reforma možná. Nezbývá než doufat v rozmach privátního školství. Ale o tom jsem už kdysi psal zde a zde.

 

Půlmaraton. Jsem rád, že se mi to nepovedlo

In Sport, Život on Duben 9, 2011 at 1:57 pm

Minulý týden jsem si poprvé v životě zaběhl půlmaratonskou trasu. Přestože jsem již vloni absolvoval celý maraton a dvakrát jsem se pustil i do přespolního běhu na 20 kilometrů, závod o délce 21,0975 mi ve sbírce dosud chyběl.

Atmosféra pražského maratonu je mi celkem dobře známá. V předchozích dvou ročnících jsem společně s firemními kolegy absolvoval v rámci půlmaratonské štafety pětikilometrový úsek. Letos jsme se přihlásili do týmového běhu, kde jednotlivci běží celý půlmaraton a čas čtyřčlenného týmu se posléze sečte.

Do závodu jsem šel s cílem atakovat hranici 1 hodiny a 30 minut. To se mi zdaleka nepodařilo. Na loňském maratonu jsem dokonce těch 21 kilometrů (když jsem měl ještě jednou tolik před sebou!) pokořil dříve než letos. Můj neúspěch má tři hlavní příčiny. Nejvíc mě mrzí, že jsem každou z nich mohl ovlivnit.

1. Zdraví

Asi měsíc před půlmaratonem jsem si z fotbalového turnaje odnesl pohmožděná žebry. To mě vyřadilo asi na deset dnů z tréninku. Krátce před závodem mě sice přestala bolest žeber omezovat, ale prozměnu jsem nastydl. Při návštěvě vinného sklípku jsem se oblékl dost nalehko a jakkoliv jsem díky pravidelnému tréninku vůči nemocem poměrně odolný, tentokrát mě nějaký bacil dostihl. Takže dva dny před půlmaratonem jsem nedělal nic jiného, než že jsem v jednom kuse smrkal, popíjel coldrex a do nosu si kapal nasivin. Předzávodní pohoda se pro mě stala nedostižným snem. Kdybych běžel vyloženě za sebe, asi bych svůj start na poslední chvíli odřekl. Fakt, že by má absence znamenala diskvalifikaci celého čtyřčlenného týmu, mě nakonec donutil se na start postavit. Ráno před půlmaratonem byla motivace natolik silná, že jsem rýmu téměř nevnímal a nejsem si vědom toho, že by mě při běhu omezovala. Zřejmě ji vyplavené endorfiny na chvíli potlačily. O své slovo se bohužel rýma dost hlasitě přihlásila hned po závodu.

2. Trénink

Kvůli zdravotním patáliím a dlouhé zimě (trénoval jsem, ale v mínusových teplotách běhám většinou maximálně hodinu) jsem v rámci tréninku neběžel více než 14 kilometrů. A byl to právě 14. kilometr, kde mě při závodě začaly bolet nohy. Křeč klepala na dveře, sůl jsem tentokrát u sebe neměl (při maratonu proti křečím pomohla) a raději jsem v závěru pár stometrových úseků odchodil. Tělo zkrátka není hloupé. Delší vzdálenost nemělo uloženou v paměti a zřejmě nevědělo, jak reagovat. 

3. Přepálený start a tempo

Navzdory stovkám načtených stran plných různých rad a doporučení i navzdory vlastním zkušenostem, dělám stále stejnou chybu. Přepaluju starty. Silná motivace na startu mě vždy donutí vyběhnout jako blesk, což mě stojí spousty sil a energie. Ta mi pak chybí v závěru závodu. Start na půlmaratonu byl extrémně těžký. Byl jsem zařazen na chvost startovního pole. Od samého začátku jsem se snažil prodrat přes davy běžců s tempem, které mě dost brzdili. Běžel jsem stylem brzda – plyn. Když se za závodem ohlížím zpětně, určitě se dalo běžet jinak a i uprostřed toho mravenčího davu jsem mohl nasadit vyvážené tempo.

Přestože dosažený čas pokládám za neúspěch, měl pro mě závod i několik světlých momentů. Závod měl, jak už to tak na akcích pořádáných Prague International Marathon bývá, skvělou atmosféru. Týmoví kolegové mě překvapili svými skvělými časy. Po neúspěchu mám zase o čem přemýšlet a vím, co konkrétně je třeba zdokonalit. Mám obrovskou chuť pustit se do dalších závodů. V nejbližší době mě čeká tradiční přespolní dvacítka (tzv. Krušovický soudek) a stále blíže je na obzoru květnový maraton. Stále před sebou ale vidím ten čas 1:30 a říkám si, že olomoucký půlmaraton v červnu je ideální příležitostí, jak vysněnou metu pokořit. Uvidíme, ještě jsem se nepřihlásil…

Příznivcům běhu doporučuju blog Tomáše Hajzlera 18 postřehů z 1/2 maratonu a Půlmaratón Pavla Beneše.